ELEKTRONKY - PŘEHLED

Elektronky pracují na principu vedení elektrického proudu ve vakuu. Nosičem tohoto proudu jsou elektrony emitované z katody. Elektrony musí dostat určitou energii, aby překonaly síly, které je drží ve struktuře daného kovu. U elektronek se využívá tzv. termoemise. Ale v praxi rozlišujeme i jiné emise:

Termoemise

Dodaná energie je ve formě tepla.

Fotoemise

Dodaná energie je ve formě záření (přesněji světla, nebo ionizujícího záření). Tuto emisi využívají tzv. fotonky.

Sekundární emise

Tato emise je způsobena primárními elektrony, které mají dostatečnou energii (rychlost) k vyražení elektronů podkladu, na který dopadají. S touto emisí se setkáme jak u elektronek, ale významnější roli hrají u tzv. fotonásobičů.

Vlastní

Tuto emisi způsobuje silné elektrické pole (způsobené velkým napětím), které má "sílu" vytrhnout elektrony. S touto emisí se již tak často nesetkáváme, ale zařízení, které ji využívají, mají tzv. studenou katodu.

Typy elektronek

Elektronka obsahuje většinou anodu, katodu a popř. mřížky. Katoda je žhavena buď přímo (katoda je vlákno), nebo nepřímo (obsahuje speciální vlákno, které je většinou elektricky odděleno od katody).

Vakuová dioda

Jedná se o nejjednodušší elektronku. Obsahuje dvě elektrody anodu (na ní připojujeme kladný pól zdroje U_AK) a žhavenou katodu (na ní zapojujeme záporný pól zdroje U_AK). Tyto elektronky se využívají k usměrňování elektrického proudu s technickým kmitočtem (50-60 Hz), nebo vysokým kmitočtem. Dnes se s ní setkáme jen výjimečně, protože byla nahrazena polovodičovou diodou.

Trioda

Mezi anodu a katodu vložíme další elektrodu, tu nazveme mřížka. Tuto mřížku nazýváme řídicí. Změnou proudu na mřížce, vyvoláme velké změny anodového proudu. Trioda funguje jako zesilovač. Na mřížce udržujeme většinou záporné napětí (předpětí). Závislost anodového proudu I_a na mřížkovém napětí U_g za stálé teploty katody nazýváme převodní (mřížkovou) charakteristikou triody. Závislost anodového proudu I_a na anodovém napětí U_AK za stálé teploty katody nazýváme anodovou charakteristikou triody.

Tetroda

Přidáním další mřížky získáme tetrodu (i když název tetroda se vztahuje pouze k jednomu způsobu zapojení). Mřížky číslujeme od katody po anodu. První mřížka G₁ je řídicí mřížka; druhou mřížku G₂ nazýváme stínicí. Na stínicí mřížku přivádíme kladné napětí, které urychluje elektrony; nevýhodou je, že elektrony, které dostanou až na anodu, mají tak značnou energii, že vyrazí z anody další elektrony (sekundární emise). Tato emise ovlivní vlastnosti elektronky. Zabránění této sekundární emise byly vyvinuty tzv. svazkové tetrody nebo pentody. S tetrodou se již skoro nesetkáme.

Pentoda

Přidáním další mřížky získáme pentodu (tato mřížka bývá většinou spojena s katodou). Tuto novou mřížku G₃ nazýváme brzdící. Ta zabraňuje sekundárním elektronů ovlivňovat elektronku. Pentoda je nejrozšířenější druh elektronky vůbec. Spojením stínící mřížky a anody (přímo) a katody s brzdící mřížkou získáme pentodu v tzv. triodovém zapojení.

Přidal Vojtěch Šotola. Naposledy upravil Vojtěch Šotola dne 2017-07-31 17:18:09.