Jako impedanci v obecném slova smyslu označujeme poměr napětí a proudu. Je-li fázový posuv mezi proudem a napětím nulový, mluvíme o odporu činném. Je-li posuv +90°, jde o jalový odpor (reaktanci) indukční. Jeli posuv -90°, jde o jalový odpor (reaktanci) kapacitní. Při všech ostatních posuvech mimo tři jmenovité jde o zdánlivé odpory neboli impedance, a to při kladném posunu rázu indukčního, při záporném posuvu rázu kapacitního.
Činný odpor je elektrický odpor, který je stejný v obvodech se střídavým proudem, nebo s proudem stejnosměrným, protože je na něm fázový posun 0°. Elektrický odpor můžeme vypočítat několika způsoby:
Znění Ohmova zákona:
Elektrický proud procházející vodičem je přímo úměrný napětí na koncích vodiče při konstantním elektrickém odporu vodiče.
Matematicky můžeme Ohmův zákon popsat dvěma způsoby.
I=UR(A;V;Ω)
U=R⋅I(V;Ω;A)
Vzorec:
R=UI
Není Ohmův zákon, ale pomocí tohoto vzorce můžeme vypočítat elektrický (činný) odpor.
Známe-li parametry vodiče. Musíme znát délku vodiče l, průřez vodiče S a materiál ρ. Elektrický odpor je přímo úměrný délce vodiče a nepřímo úměrný průřezu vodiče. Dále je odpor závislý na materiálu, ten je zastoupen elektrickým měrným odporem.
R=ρ⋅lS(Ω; μΩm; m; mm2)
Odpor je závislý také na teplotě
R=R0⋅(1+α⋅Δt).
kde R je odpor při teplotě t2 v ohmech (Ω)
R0 je odpor při počáteční teplotě t1 v ohmech (Ω)
α je teplotní součinitel elektrického odporu (K-1)
Δt=ΔT=t2-t1 je rozdíl teplot. Rozdíl teplot v °C je stejný jako rozdíl v K.
S elektrickým odporem je spojena i vodivost. Vodivost je převrácená hodnota odporu.
G=1R
kde G je vodivost v siemensech (S)
R je elektrický odpor v ohmech (Ω)
Cívka v obvodu se střídavým proudem působí jako odpor, který je tím větší, čím větší je indukčnost cívky a frekvence proudu.
Můžeme se setkat s označením:
XL=ω⋅L(Ω; s−1; H)
kde XL je indukční reaktance ,
ω=2·π · f je úhlová rychlost v radiánech za sekundu (rad·s-1 nebo s-1)
L je indukčnost jednotkou je henry (H)
Podobně jako u činného odporu existuje i převrácená hodnota, tu nazýváme induktivní (indukční) susceptance BL s jednotkou siemens (S).
Kondenzátor v obvodu se střídavým proudem působí jako odpor, který je vetší, čím menší je kapacita kondenzátoru a frekvence proudu.
Můžeme se setkat s označením:
XC=1ω⋅C(Ω; s−1; F)
kde XC je kapacitance
ω=2·π · f je úhlová rychlost v radiánech za sekundu (rad·s-1 nebo s-1)
C je kapacita ve faradech (F)
Podobně jako u činného odporu (nebo indukčního odporu) existuje i převrácená hodnota, tu nazýváme kapacitní susceptance BC s jednotkou siemens (S).
Všechny výše uvedené případy platí pro ideální součástky (rezistory, cívky nebo kondenzátory). Vezmeme si například drátový rezistor, ten kromě činného odporu vykazuje i odpor induktivní.
Protože je odporový drát navinut na keramickém tělísku, a při zapojení do obvodu se střídavým proudem vykazuje i indukční odpor a tím je na něm fázový posuv nenulový.
U cívky je kromě indukčního odporu i odpor vinutí (činný) a také dokonce malá kapacitance.
Naopak u kondenzátorů je kromě kapacitance i odpor svodový (činný). Induktance se projevuje spíše u kondenzátorů svitkových.
Ale jednotlivé složky jsou závislé na frekvenci, takže u malých frekvencí se hodnota "odporu" mění velice málo, takže se nemusíme bát, ale při vyšších frekvencí už musíme pečlivě vybírat součástky.
Zdroje:
Trůneček, Jiří: Radiotechnika. Praha: SNTL, 1957. 253 s.
Wojnar, Jiří: Základy elektrotechniky I. 1. vydání. Brno: Tribun EU, 2009. 172 s. ISBN 978-80-7399-699-4.
Přidal Vojtěch Šotola. Naposledy upravil Vojtěch Šotola dne 2016-08-03 20:52:35.