Zkreslení (ve starší lit. skresleni) signálu je změna tvaru signálu. Tato změna může být způsobena zpracováním signálu, ale také signálove vedení muže deformovat tento signál. Ve většině aplikací je zkreslení nežádoucí a snažíme se jej minimalizovat, například zavedením záporné zpětné vazby u zesilovačů.
Zkreslení většinou určujeme na zesilovačích, abychom určili jejich kvalitu. Tato zktreslení ovlivnují věrnost zesilovaného signálu. Zkreslení zozdělujeme na lineární nebo nelieární.
Je způsobeno nelinearitou voltampérové charakteristiky zesilovacích nebo magnetických prvků elektrického obvodu. K základnímu signálu se přimíchavají další frekvence, které signál ovlivnují. Dnes je toto zkreslení označováno zkratkou THD (anglicky Total harmonic distortion). Velikost zkreslení vyjadřuje tzv. činitel tvarového (harmonického) zkreslení. Výpočet je založen na rozkladu pomocí Fourierovy řady, což je poměr vyšších harmonických k celkovému, popřípadě základnímu, signálu.
\( k_h=\frac{\sqrt{U_2^2+U_3^2+\cdots+U_N^2}}{\sqrt{U_1^2+U_2^2+U_3^2+\cdots+U_N^2}}\cdot100 \;(\%)\)
Jestliže U12>>U22+U32+...+UN2, pak:
\(k_h=\frac{\sqrt{U_2^2+U_3^2+\cdots+U_N^2}}{U_1}\cdot100\;(\%)\)
U1 – napětí základní harmonické
U2 až UN – napětí vyšších harmonických
Vzniká v zesilovačích působením alespoň dvou signálů s různou fekvencí na jeho vstupu. V zelisovačích vlivem nelinearity voltampérové charakteristiky elektronických součástek vznikají součtové a rozdílové složky, jako i vyšší harmonické složky, takže možných kombinací složek je mnoho. Tomuto procesu říkáme modulace. Hodnota je vyjádřena činitelem intermodulačního zkreslení. Toto zkreslení je řádově 3 až 4krát rušivější než zkreslení harmonické.
Je způsobeno závislostí napěťového zesilení Au na frekvenci f vstupního signálu. Bývá znázorněno v amplitudově-frekvenční charaktreristice (tzv. útlumové charakteristiky).
Činitel frekvenčního zkreslení je vyjádřen poměrem zesílení Af0 při referenčním kmitočtu f0 ke zesilení Af při měřeném kmitočtu:
\(k_f=\frac{A_{f_0}}{A_f} \; (-)\)
Definuje se jako fázový rozdíl mezi fází výstupního a vstupního signálu. Činitel fázového zkreslení kφ je vyjádřen:
\(k_\varphi=\varphi_{výst}-\varphi_{vst} \; (°) \)
Vzniká v zesilovačích se signálem, který skokově mění napěťovou úroveň (pravoúhlý signál – obdelník). Dochází ke změnám na čelech či týlech impulzu, které jsou většinou způsobené kapacitami nebo indukčnostmi v zesilovači.
Zkreslení můžeme měřit několika způsoby:
Osciloskop zobrazuje časový průběh napětí. Díky tomu můžeme vidět všechny typy zkreslení. Touto metodou nejsme schopni určit příliš malá zkreslení. Je to způsobeno několika faktory (například nedokonalostí lidského oka, setrvačností obrazu atp.).
Spektrální analyzátor nám zobrazí celé frekvenční spektrum (některé typy digitálních osciloskopů mají tuto funkci). Na ose x jsou jednotlivé frekvence a na ose y je vynesen napěťový přenos v dB. Je tedy jednoduché určit "čistotu" signálu. Metoda slouží k určení harmonického (tvarového) zkreslení a používá se omezeně, protože spektrální analýzátory jsou velmi drahé.
Standardní měření harmonického zkreslení. Zkresloměr se skládá ze tří částí:
Vstupní zesilovač (popř. napěťový dělič) upravuje vstupní signál na požadovaný. Wienův most potlačuje vyladěný (základní) kmitočet asi o 80 dB, ostatní kmitočty však propuští dál. Měřením tohoto zbytku a určení poměru k potlačené základní složce se určuje jeho procento zkreslení.
Přidal Vojtěch Šotola. Naposledy upravil Vojtěch Šotola dne 2016-08-05 20:29:35.